1994

Paříž, Norimberk, Plzeň, Praha

(1994)

Potkali jsme se nad Paříží

Ke které sbíhá utrillovo a brassaiovo schodiště

V temnosvitu kostelních svíček

Slepujících svícen

Znovu do podoby včelího domu

Ještě jsme o sobě moc nevěděli

Ještě jsem mohl odejít s přáteli

Do kavárny která nás vystrkala

Do noci před výlohami

Náhodou jsi to našla

Náhodou jsme seděli u jednoho stolu

Za zády velký kus tmy a ulice

Co nás svedly nakonec dohromady

Na nějaký roh u Pigalle.

Pak velké zpití

Stále dokupované víno

Celý den někde

Co snad měl být venkov

Celý den nikde

Dojídání toho

Co už mělo být snědeno

Večer jsi přijela z města

Které končí neonovými býčími rohy

Nad americkou hospodou

Vyprávěla jsi jak tě zamkli

V nějaké zahradě

A musela jsi přelézt plot

Se zlatými hroty

Ve stylu Ludvíka XIV.

Asi se mi chtělo spát

V těch předměstských hotýlcích

Nikdo nic nepozná

Jedny dveře jako druhý

A vylekaní Francouzi

Ráno jsem tě potkal na chodbě

Oblečenou v noční košili

Té bleděmodré

V noční košili

Jeden z nejhezčích obrázků

Křehký jako poryv světla na hladině

Zeptal jsem se co budeš dělat

Řekla jsi že za deset minut odjíždíš

Se skupinou nějakých Čechů

Nebylo mi nijak

Bylo možné dělat cokoliv

Jel jsem taky.

V autobuse jsem musel sedět na podlaze

Pod nohama turistů

Bylo jich plno a mně mdlo

Skutečné mdlo.

Na parkovišti pod střechou

V šeru stoupajícím ze šmouh nafty

Jsme se zase dali dohromady

Poslední den v Paříži, skoro jediný

S velmi málem energie

Plížit se na nádraží Orsay

Kde jsme je všechny našli

Lautreca, Gogha, Redona, Puvise

A některé přešli

Courbet kopal hrob v ošklivý den

Paříž se motala pod nohama v nějaké díře

Jak Král a královna seděli jsme vedle sebe

V tom hučivém tichu

Které jsme přece jen vyměnili

Za normální bílý den

Raději bez bojů o Louvre apod.

V zahradě sešněrované dětmi

Kozí sýr na kolečka a roztrhaný chleba

Kus po kuse Francie docházelo

Sraz k odjezdu, v autobuse

Zase každý sám za sebe

Až do Norimberka na hradby

Strážní domek s barevnými okenicemi

Poryté dřevo stolu

S lesklou čepelí nože

Když bylo všechno snědeno.

Musel jsem na hajzl

Čekala jsi v bavorském odpoledni

Před hospodou v záplavě kytek

Udělala sis čas na tohle zbytečný čekání

Moc mě to potěšilo

Všichni ostatní měli na spěch.

A konečně Plzeň

Vylézt ze zhaslého autobusu

A nasávat rum

Pár lidí mi ještě dluží prachy

Ale to není důležitý

Už jsme se neopustili

Seděli jsme vedle sebe

V autobuse hrozícím výbuchem

Poprvé jsme se líbali

Hladil jsem ti prso lahví červeného

Ještě se našlo nějaký jídlo.

Od černé noci jsme dostali požehnání

I od Riegrových sadů

V Praze.